Bozkovské dolomitové jeskyně - přírodní poměry
GEOLOGIE
Složitý geologický vývoj Krkonoš a Krkonošského podhůří, tj. území geologicky označovaného krkonošsko-jizerské krystalinikum, lze sledovat zhruba od konce starohor, tj. v průběhu přibližně 540 milionů let. Tehdy a v následujícím období starších prvohor (v kambriu, ordoviku, siluru a snad i v devonu) byla oblast součástí rozsáhlé mořské pánve, ve které se usazovala mocná souvrství jílovitých a písčitých hornin. V příhodných podmínkách čistého a teplého moře se rozvíjely také rozsáhlé kolonie korálů a dalších živočichů, z jejichž nahromaděných vápnitých schránek postupně vznikaly vrstvy karbonátových hornin.
Občas sedimentaci doprovázel i podmořský vulkanismus s výlevy láv a hromaděním sopečného popele. Toto mořské období skončilo zhruba před 350 miliony let nástupem variského vrásnění. Při něm nejprve novotvořené horninové komplexy zaklesly do větších hloubek zemské kůry, kde došlo k jejich tepelné a tlakové přeměně (metamorfóze) a poté byly horotvornými pochody opět vyzdviženy. V závěru tohoto neklidného období proniklo z hloubky do vyvrásněných hornin granitové magma, které vytvořilo krkonošsko-jizerský žulový pluton.
Vysoké horstvo metamorfovaných hornin bylo v následujících obdobích velmi rychle a intenzivně rozrušováno. Již v období karbonu se při jeho jižním okraji vytvořila podkrkonošská jezerní pánev, kde se na zvrásněném krystalinickém podkladu usazovaly štěrky a posléze písky a kaly přinášené z okolí. V následujícím období permu tuto sedimentaci provázely také výlevy tzv. melafyrových láv, po nichž zůstala četná vulkanická tělesa s výskyty podkrkonošských drahých kamenů.
Po dlouhém období suchozemského vývoje došlo ve svrchní křídě k poslední mořské záplavě. V druhohorách se na plochém dně křídového moře usadilo několik set metrů mocné souvrství pískovců a dalších jemnozrnných sedimentů. Po ústupu křídového moře zůstalo území i nadále ploché bez větších výškových rozdílů. Teprve intenzivní alpínské vrásnění, které v období třetihorního paleogénu probíhalo jižně a východně od Českého masívu, vyvolalo změny reliéfu i zde. Severní část území krkonošsko-jizerského krystalinika byla podél hlubokých zlomových linií vyzdvižena o více než 1000 m a vytvořila základ dnešních krkonošských hřbetů, obnovená sopečná činnost s výlevy bazických láv dala vzniknout výrazným krajinným dominantám, např. Kozákovu či Troskám. V této době se již také začala vytvářet dnešní síť vodních toků postupně se zařezávajících do podloží a vytvářejících dnešní hluboká údolí. Tak byla postupně obnažena i tělesa vápencových hornin budoucích krasových ostrovů, a tím umožněn vznik jeskyní a ostatních krasových jevů.
PŘÍKLADY PŘEMĚNY (METAMORFÓZY) HORNIN
za vysokých teplot a tlaků při variském vrásnění:
břidlice ---> fylit
pískovec ---> kvarcit
vápenec ---> krystalický vápenec (mramor)
dolomit ---> dolomit
sopečný popel ---> zelená břidlice
láva ---> matadiabas
HYDROLOGIE
Bozkovské jeskyně nemají zcela typickou krasovou hydrografii - nejsou jeskyněmi, kterými by voda proudila v podzemních korytech či rourách a na povrch vyrážela mohutným krasovým vývěrem. Zde najdeme poklidná podzemní jezera, jejichž modrozelenou hladinu čeří jen dopadající kapky. Jednotná hladina všech podzemních jezer je v úrovni 440 m n. m. a voda zcela zaplňuje všechny níže položené dutiny. Nejhlubší dosud poznané místo je 14,5 m pod hladinou. Zatím málo poznanými cestami se voda z jeskynního systému dostává do povrchových sutí, z nichž vyvěrá přepadem tzv. Kramářovy vyvěračky o vydatnosti 1-1,5 l/s a odtéká do Bozkovského potůčku. Voda, která je vítaným oživením prohlídky zpřístupněných jeskyní, je však velkou překážkou průzkumu a dalších objevů. Proto byla již v počátcích průzkumu Bozkovských jeskyní v roce 1959 její hladina uměle snižována. Nejprve byla voda z jeskyní čerpána, později se podařilo technickou úpravou vývěru dosáhnout trvalého snížení její hladiny o 5 m. Právě díky tomu bylo možné později jeskyně zpřístupnit v dnešním rozsahu. Výsledky hydrologických měření a rozbory vody prokazují, že podzemní jezera jsou napájena nejenom srážkami dopadajícími na povrch dolomitového tělesa, ale také vodami přitékajícími z puklin okolních nekrasových hornin, zejména fylitů.
BIOLOGIE
Z Bozkovských dolomitových jeskyní nejsou známy žádné významné paleontologické nálezy. To však neznamená, že v nich žádní živočichové nežijí. Jen malokterého však mohou návštěvníci spatřit. Patrně nejvýznamnějším zástupcem fauny přizpůsobené životu v podzemí je drobný bezbarvý korýš z rodu Niphargus, který žije ve vodách podzemního jezera. Ze suchomilných živočichů se v jeskyních objevují především zástupci hmyzu - chvostoskoci, vidličnatky a brouci z rodů Catops, Oiceoptoma či Pterostichus. Vesměs se jedná o drobné živočichy, pouhým okem sotva viditelné. Mnohem nápadnější a známější jsou živočichové využívající jeskynní prostředí jen po přechodnou dobu. I v Bozkovských jeskyních jsou to různé druhy much, motýlů, brouků i pavouků, obývajících především vstupní prostory. Nejpopulárnějšími živočichy podzemí jsou netopýři. Využívají jeskynní prostory jako úkryt v zimním období, které většinou prospí zavěšeni u stropů nebo zalezlí ve skulinách. Jejich počty v Bozkovských jeskyních nejsou vysoké a netopýři zde netvoří kolonie. Nejhojnější je zde netopýr velký, zjištěn však byl i netopýr ušatý, netopýr vodní, netopýr černý a vrápenec malý.
Rostliny se v přírodních jeskyních nevyskytují, neboť jim zde chybí světlo k fotosyntéze. Do veřejnosti přístupných, jako jsou Bozkovské, se dostávají většinou s proudem vzduchu, ale vyklíčit a přežít mohou jen na místech s dostatkem světla. Tak se v blízkosti některých reflektorů objevují většinou nižší rostliny jako jsou řasy, houby, mechorosty, případně kapraďorosty. V jeskyňářské terminologii se nazývají „lampenflora", a protože jsou jeskyním spíše na škodu, na celém zpřístupněném okruhu Bozkovských jeskyní se již v zárodečném stavu pravidelně odstraňují. Jediným místem, kde jsou z didaktických důvodů záměrně ponechány, je tzv. Mechová zahrádka v jeskyni Za Prahem.